The Black Heart Procession - 1

Jsem Temnot noční stín, - jsem Vdovec, - nic než Žal,

Zřícené Věže Princ jsem z Aquitanie:

Má Hvězda uhasla, - mou loutnu rozhýbal

Černého Slunce svit, van Melancholie.

píše ve své básni Gérard de Narval, romantik par excellence. Na desce, kterou vám chci doporučit, najdete podobný emoční tóny. Ale je to jedna z kapel se kterou se za ztracenejma láskama a zašedlejma fotkama můžete vydat bez obav. Skvělý melodie, jednoduchý, přesto vypovídající texty, zpěvák,kterej umí vystihnout ty správný okamžiky. A občas tu temnou látku protknou světlou nitkou.

Je to starý album, ale na určitý věci neni asi nikdy pozdě. Navíc si občas oblíkaj koňský hlavy.

odkaz (rapid) OPRAVENY

2 kila noisového popu

15. února bude na sedmičce slibnej koncert. Dvě zábavné a trendy kapely, u toho byste neměli chybět a nejlíp se tam ješte nechat vyfotografovat, abyste trochu podpořili svou prestiž. Jedná se o Future Islands a Wavves. To vše za 200 Kč servíruje A.M. 180 Collective. Linky se daj s trochou snahy a vyhledávačový gramotnosti sehnat, ale klidně pošlu

Dne 21.1. k nám přišel instalatér,

ale žádnej sex nebyl, jen vyměnil měřáky na vodu. Máme teď takový legrační s oldskůlovým designem. V testu z programování sem získala 11 bodů ze 30. No stejně už to vím delší dobu, že mezi řádky zdrojového kódu moje budoucnost neleží. Aspoň že primární obor přináší úspěšnejší výsledky... Kvuli blogüskum se tady u nás lidi už i souděj, musim si dávat bacha, tak mě prosimvás neprovokujte, víte že mám slabý nervy.

No a zrušili nám Deerhunter, paní Müllerová. Fakty blbý, zdravotní důvody, ale snad budou náhradní termíny...
Těším se na sobotní trojkoncert a nedělní projekci filmu Zimnice (od osmi v 3+1, každý kamarád je vítán.))

Na rozloučenou jedna pohlednice ode mě z pokojíčku

Tipečky č. 2

Andrew Bird - tohle album vlastne ješte nevyšlo, ale tak znáte to, internetoví kradači maj dlouhý prsty. Andrew se dá zařadit mezi folkaře, na otřískanou španělku a kristusky ale zapomeňte rovnou, je to pohledenej chlapík v dobře střiženejch polobotkách. Noble beast se zalíbí už napoprvé a jen tak neomrzí. Příjemnej hlas, roztomilý zadní vokály, vůbec celkově skvělý aranže, který se občas dotýkaj pompézních výšin, aniž by se ale vydávaly za hranice dobrýho vkusu. A jsou barvitý a zábavný, třeba housličky v půlce Effigy zněj tak trochu jako by se inspiroval u Darka Vrány .)

Bon Iver - už má k dřevnímu folku o něco blíž než výše jmenovaný hezoun, asi i flanelka by se v šatníku našla. Dřív hrával s indie kapelou DeYarmond Edison, pak ho ale dostihl sled neštastnejch událostí (rozchod s holkou i kapelou, nemoc...) Smířil se s tím docela rázně - zavřel do na pár měsíců do srubu. Vrátil se s novým pseudonymem (Bon hiver ve francouzštině znamená "dobrá zima" nebo spíš"dobrou zimu", taková fráze, kterou pochytil v nějakým seriálu a která pak pro něj získala úplně novej smysl). Z písniček, který v osamění složil vzniká album For Emma, forever ago. Plný smutku, zlosti, nostalgie, strachu i síly... Výjimečný, působivý. (a myslím, že bych ho tak vnímala i bez toho dojemnýho příběhu, kterej se dočtete na kdejaký wikipedii...)

M83 - vždycky měli hodně svůj zvuk. Divoký kytary, klávesy znějící jako když jedna psychedelická žába olízne druhou,afektovanej zpěv, patetický recitativy... Loni to trochu zklidnili, zdá se mi, ale stále jsou jedinečný.) Navíc dotahujou k dokonalosti styl, kterej sem si v duchu nazvala "depešáckej shoegaze" Můžete si ho plně vychutnat na albu Saturdays = Youth Jak je z názvu patrno, o nostalgii po mladistvých letech nebude nouze. Všechno zahaleno v lehce osmdesátkovým hávu, no kdo by odolal?

Praveen & Benoit - Benoit Pioulard, hošík sladce naivního vzezření, má na kontě album Précis, křehkej snivej pop. Praveen dělá trochu míň přístupnou hudbu, subtilní amibent-idm s neopakovatelnou atmosférou. Společnej počin Songs Spun Simla byl výtečnej nápad, vznikla deska vyčnívající z melancholický hudební záplavy. Nese zřetelný stopy obou hudebních přístupů, skvěle se prolínaj a doplňujou.

Pani doktor mi zakázala randit

Kašlík nepolevil ani po týdnu a už to přestáválo být hezký, tak jsem se nakonec odhodlala navšívit svou praktickou lékařku. Temné vize o zástupech chrchlajících důchodců se naštestí nevyplnily, šla jsem tam trochu napřed, takže jsem byla hned druhá! První byl shrbenej dědeček, doruzumívající se nepříliš srozumitelným sípáním, ani sluch už mu moc nesloužil. Když pak MuDr. v 13.02 otevírá dveře, hrne se do nich dědek v beranici, přestože přišel poslední. Proti čemuž začne "ten shrbenej co tam byl první" protestovat pomalým přisouváním se ke dveřím a vytlačováním drzého dědka od vstupu do ordinace. Drzoun plamenně kontruje "já nejdu na vyšetření" údajně shání injekce proti chřipce. Je vpuštěn aby po chvíli zas vypuštěn, vedouc monolog na téma "kde všude já proboha budu ty vakcíny ješte shánět? " dostane se mu ale pouze káravé poznámky od přítomné babičky, stran předbíhání. No nádhera.

Moje diagnóza je "tak trochu bronchitida" takže fasuju recept a laskavé, avšak důrazné doporučení, abych se do konce týdne zdržovala v teple domova.

V lékarně se pak odehrává mikro scénka skoro jak z bakalářů. Paní doktor mi totiž omylem předepsala antidepresiva. Lékarnice je však bystrá a hbitá a po krátkým telefonátu mi dává ty správný prášky, tlumící kašel. Říkala, že na deprese nevypadám (dík!) MuDr. Helenka ale budiž omluvena, má chudák nemocnou sestru, takže neví, kde jí hlava stojí a přesto na mě byla milá.

Vzhledem k vrcholícímu zkouškovýmu mi to omezení pohybu ani moc nevadí. Doma navíc můžu pořád nosit tyhle boží ponožky, aniž bych byla obviněna z nevkusu!Jsou měkký a pohodlný a ze všeho nejlepší sou na nich ty ouška, jsou vlněný!!

Jinak, pondělní koncert Sundays on Clarendon Road se vydařil. S krabičkama kluci ješte nejsou uplně sžitý, neni divu, když to bylo tenkrát jejich poprvé... Ale potenciál tam rozhodně je, takže je se na co těšit, myslim. [ Duel je dobrej Jonáši!.)] To platí asi i o mírnejch disonancích ve zpěvu. Líbí se mi nová hitovka Nowai in Norway ,) trocha svěžího vánku, emo balady mám ráda, ale asi to občas chce brnknout i na tu dynamičtější strunu .) Došlo i na cover Skinny love od Bon Iver a musim říct, že se tenhle songwriter v hrobě určite neobracel a to nejen kvůli tomu, že ješte neni mrtvej, haha.)
a vůbec to bylo fajn, kamarády, některý po delší době a dokonce poznat i nějaký nový .)

Tipečky

Žebříčky jsou o albech, který jsem poslouchala mockrát, který důkladně znám. Pak je tu ale spousta těch, který moje uši nestihly tak dobře prověřit, ale byla by věčná .) škoda se o nich neznmínit.

Část 1. -Trendyindiediskorock
loni se s tim snad rotrzh pytel. Ale tak nová večírková hudba je potřeba.


Hot chip - Made in the dark se povedlo. Má dobře elektro-retro zvuk (chvílema mi lehce, ale opravdu lehce připomínají tu študáckou kapelu z prvního dílu filmů o basnících. což je rozhodně pozitivní atribut.))) Líbezný hlas, odlehčené až banální texty, chytlavý tracky, navíc dobře seskládáný.

Cut Copy - tady už mě koncept celýho alba nebaví tolik jako u Hot chip, ale o to víc jsem si ujížděla na jednotlivejch skladbách, hlavně asi Hearts on Fire .) Zapněte pár neonů, diskokouli a pořádně si vyleštete své conversepolobotky, tyhle kluci hrajou prvotřídní disko!

Empire of the Sun - jsou dva týpci, kteří produkujou roztomile přihřátou hudbu, kterou si lehce zamilujete. Navíc maj vytříbenej smysl pro bizarní estetiku, jak je vidno třeba ve skvělým klipu k písní Walking on the dream. Doporučuju nenechat si je ujít, o tomhle se budou pruhovaný i šusťákový děcka bavit celej další půlrok

MGMT - tady jde víc o rock, než disko, elektra je ale dost pro každý hrdlo... první místo na lastefemkem vyhlášeným hypelistu nezískali jen tak pro nic za nic. Dvě pecky, který vás budou bavit dlouho, doplněný fajn songama poměrně rozmanitýho charakteru.

A to ješte pořád neni všechno!!

Žebříčky

Grouper - Dragging a dead deer up a hill.
Grouper aneb Elizabeth Harris za pomoci kytary, kláves a spousty elektroefektů vytvořila delikátní album, který se v létě nadlouho usídlilo v mých Sennheiserech. Má dost specifickej zvuk, zastřenej, ale intenzivní, až má člověk pocit, že nahrávala pod vodou. Éterický melodie, nežný vokály, ztrácím se v jejích rajských uličkách, nehledejte mě .)



Why? - Alopecia.
Yoni Wolf je brýlatej kudrnáč pomenší postavy, kterýho byste v davu nejpíš přehlídli. Pokud ale dáte šanci jeho tvorbě, je dost možný, že vás srazí na kolena. Počátky kapely Why? se datujou už ve sladkejch devadesátkách, kdesi v Cincinnati, kdy Yoni v kazeťáku střídal audionahrávky básní s klasickým hip hopem. Nebo možná ješte dál, do jeho útlého dětství, kdy v otcově synagoze objevil analogovej páskovej rekordér. Pod pseudonymem Why? nejdřív působil sám, pak přibral bráchu a kamarády a dneska hrajou ve standartním složení kytara, basa, bicí, ale světe div se, hrajou hip hop! no, spíš ho kombinujou s indie rockovym zvukem. Yoni si pohrává se slovama a hláskama, jeho texty hraničej s dokonalostí. Uvedu pár oblíbenejch řádků:

"even though i haven't seen you in years
yours is a funeral i'd fly to from anywhere"

"Bathed, shaved, and oiled,
your legs are two skinny dolphins swimming
between the mattress and the layers of bedding
turning in your drug dry sleep."

Zkrátka, kdo jste o nich nikdy neslyšeli žhavte myspacy(napoprvé možná radši přeskočte cover Close to me) a rapidšéry, v tomhle případě se totiž neznalost nepromíjí.



Goldfrapp - Seventh tree
Alison Goldfrapp možná budete znát jako hrdinku glitter disca a elekropopovejch slaďáků jako Black cherry(kterou mimochodem miluju.) ). Letošní album je ale dost jiný, plný folkovejch balad, prozářenejch romanticky naivníma textama, Alisonin hlas zní sladce a svěže, ale zároveň je z něj cítit vyspělost. Přímo se nabízí obligátní přirovnání ke zrajícímu vínu. Stejně tak lehce a hřejivě se Seventh tree rozplývá na jazyku i po těle...



Have a nice life - Deathconsiousness
Na lasf.fmku je někdo zaškatulkoval jako shoegaze/industrial/new-wave hybrid band což je vlastně docela výstižný. Jeden z členů má slabost pro black-metal, druhej zase ambientně laděnej sideproject nasáklej melancholií, o kterým mluví jako o "ghost-music". Jejich spolupráce je víc než povedená, vstřebává různorodý vlivy a vytváří vynikající celek.




A to ješte není všechno...

písnička pro dnešní den

Brian Eno je génius a By this river je vážně pěkná pisnicka. Nebudu ji nijak víc popisovat, poslechněte si to. Na jutůbu to někdo použil pro svoje video natočený z okýnka v letadle, no neni to úplně špatnej nápad. Proč nebýt trochu melancholičtí, takhle při sobotě...
Coverů vzniklo myslim taky dost, já bych vyzdvihla tenhle, který můžete najít na albu Serafiny Steer, skvělý písničkářky, která navíc oplývá roztomilým kouzlem .)

p.s. tak fotka s obsahem prispevku moc nesouvisi, proste se mi libila (ach tyhle zimní nálady), je z flickru týpka co si říká kevinjamessmiths

Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.

© kellypuffs @ flickr

Dle moudrých lidových pranostik je tento mrazivý způsob ledna štastný a přinese nám brzký příchod jara a veskrze úrodný rok. Kromě prokřehlých prstů, dráždivého kašle a děcek v kombinézách, který se svýma bobama/sáněma/lžícema berou útokem cokoliv, co by se s přihmouřením obou očí dalo označit za kopec (dost jim závidím, když je potkávám) tento měsíc ale přináší především všechny myslitelné výroční žebříčky!!! abych ve své blogerské kariéře něco nezanedbala, chystám i já ten svůj, hudební. Přijde brzy, zachovávejte přízeň.
Kdyby někdo z vás, kdo se právě nacházíte v Praze, měl chuť na trochu poetického a hladivého indý folčíku, přidejte se k mojí plánované účasti na koncertě skupiny Sundays on Clarendon Road. V pondělí 12. v Rubínu, dobrovolný vstupný.