středa 25. března 2009

Včera jsem použila kloubní mast,

cítíla jsem se u toho se fakt staře.

Šufle trochu vázne, ne že by se neděly zajímavý věci, ale nebaví mě o tom psát. Blogger's block. Nebo co.

Nicméně, řekla jsem si, že udělám takový malý ozvěny Jednoho světa.

Papírové hlavy - je dokument popisující poválečnou československou historii (1945 - raný devadesátky). Hodně působivej a vypovídající dokument a zároveň krásnej po formální stránce, skoro se mi chce říct: "svébytná umělecká výpověď". Poušteli to v jednom tematickým blo(č)ku s Koncem Stalinismu v Čechách(podivejte se, jestli neznáte!), což je dobrej dramaturgickej počin Kdyby se někdo neznalej český historie o ní začal zajímat, tak právě tyhle dva filmy bych mu asi pustila.

Pray the devil back to hell - pojednává o mírovým hnutí liberijských žen, které "dosáhly nemyslitelného" .V Libérii už od roku 1990 zuřila občanská válka. Znásilňování, plenění vesnic, zfetovaný dětský vojáci a podobný zvěrstva, jak jen naše představivost v kolonce "standartní africký války" dovolí. Okolo r. 2004 si ženy z křesťanský komunity řekly, že toho mají už ale vážně dost. Společně s ženami muslimského vyznání založily mírovou iniciativu, která se po dlouhotrvajících pokojnejch manifestacích (scházely se, oblékaly bílý šat, zpívaly, modlily se ...) stala jednou z rozhodujících sil pro mírová jednání, která skončila demokratickýma volbama. Dokument sám o sobě je poměrně obyčejnej, ale příběh kterej vypráví rozhodně stojí za vidění. Ty ženský jsou prostě skvělý.

Burma VJ: reporting from a closed country.
Barma. Neutěšená situace pod krutovládou vojenský junty. V létě 2007, po dalších vládních eskapádách (hlavně zdvojnásobení cen za pohonný hmoty) se začíná pomalu formovat občanská rezistence(umlčená na téměř 10 let). Vyústí v masivní demonstrace pod vedením buddhistických mnichů. Do "západních" médií potažmo našich obýváků se tyto události dostávají zejména zásluhou nezměrně odvážných reportérů s malýma ručníma kamerama. happyend nebyl, jen strachbudící represe. V současný době běží petiční projekt za osvobození barmských politických vězňů, určený do rukou generálního tajemníka OSN. Podepsala sem to. Jestli si vážne myslim, že to má smysl? JO. Chtějí posbírat 888 888 podpisů což je ambiciózní, ale realizovatelnej cíl. Jak s tim pak naloží Ban Ki Moon je věc druhá, ale přinejhorším bude aspoň Barma vědět, že na ni svět nezapoměl, a to je, jak ve filmu říká sám šéf barmských VJů Joshua, věc důležitá. Mimochodem, vynikající, autentickej a silnej dokument.

neděle 1. března 2009

Each sound so precise

Vnímám to jako svoji občanskou povinnost. Takový věci by něměly zůstat nikomu utajeny.
V pátek 6. března se na sedmičce opět chystá skvělej koncert.


Botanica - je taková kabaretní kapela. Uměla by vás jistě rozvášnit tak jako tajemnýho pána, nebo taky zahrát na tu lyrickou strunu vašich niter, zatímco budete zpytovat svůj odraz ve sklence bordeaux. Ale divila bych se, kdybyste zůstali chladní. S takovým frontmanem jako Paul Wallfisch to jde těžko. Skvělý texty. Chtěla bych zde poukázat zejména na píseň I'm lifitng, která ma mimojiné EPICKOU basovou linku.

Jeremy Jay - no neni roztomilej? takovej trošku záludnej písničkář, hojně srovnávanej s Bowiem v nejlepších letech, no něco na tom bude. Doprovází ho klasicky bubeník, basák, kytarista a patřičná dávka syntetizérů.

Potřebné informace a odkazy zde.