Vypadá to, že pro svoje okolí představuju hudební autoritu. Třeba teď v neděli se mě malá sestra mých kamarádů ptala, jestli nevim o nějakejch dobrejch koncertech.
Na svůj věk (13) má vkus poměrně vytříbenej, naživo viděla například Johna Calea, Jersey...nebo Bratry Orffy (ale za to se možná bude spíš stydět, až dospěje). Nicméně, řekla jsem si, že vám milosrdně udělím nějaký hudební tipy. Stejně není o čem psát, nejzajímavější věci se mi teď dějou ve snech, a z těch vždycky půlku zapomenu, než se proberu.
15.ledna, Nadja na 007
droned, dron·ing, drones
v.intr.
1. To make a continuous low dull humming sound: "Somewhere an electric fan droned without end" William Styron.
2. To speak in a monotonous tone: The lecturer droned on for hours.
3. To pass or act in a monotonous way.
Kytara a basa, občas umírněný bicí, syntetizéry a podobný elektoronický přístroje... přidejte zálibu/inspiraci v kapelách jako Swans, Godflesh, Caspar Brotzmann, My Bloody Valentine, Codeine, Slint, Coil, Big Black, Troum, Khanate, etc. a výjimečnej talent Aidana Bakera a docházíme k pozoruhodnýmu výsledku. Rozostřenej zvuk, lehce metalový riffy, plíživý melodie, který pomaličku gradujou do fantastickejch pasáží (pokud to ovšem nezabalíte po prvních patnácti minutách tracku .))
Tahle hudba je prostě (svoje oblíbený klišé si doplňte sami). Myslím, že na patnáctej leden se chystá dobrej zážitek.
11. února Deerhunter v Rock Café
Tato atlantská pětice k nám už jednou přijela, tenkrát sem ale návštěvou koncertu pohrdla. Slyšela jsem jen pár tracků z alba Turn it up, faggot a přišlo mi to celý takový podivně pankový, trochu agresivní a trochu nudný (aspoň tak si to pamatuju.) ). S jejich letošním počinem Microcastles/Weir era cont. ale přichází razantní změna názoru... Poměrně obyčejně obsazená kytarovka s poměrně nevšedním zvukem. Sami se štítkujou jako „ghost rock“, což je myslim dost trefný. Dokážou výborně skloubit rockovou našláplost a nadlehčený, zasněný plochy (já vim, jak moc je to otřelej obrat, ale kdo má furt vymejšlet ňáky nový, sakra!). Na kytary sice vazběj a písničky podkládaj hlukovýma zdma (či spíš zídkama), ale jen tak trochu a něžně. Navíc oplývaj schopností vytvářet skvělý melodie, který se mi ještě pořád neoposlouchaly. ( A se mi teď moc nestává, mám krizi hudby nebo co. Sem s vašima tipama!)
Třeba Agoraphobia, líbezná hitovka s se zvláštním, trochu tísnivym textem, kterej si ale stejně budete prozpěvovat v desetimetrový frontě v knihkupectví. Nebo Saved by the old times, ve který jsou nápaditě nasamplovaný repliky z rodinnýho muzikálu Annie.
Linky na majspejsíky a jůtůby si tentokrát odpouštím, gůgly máme všichni. Ale asi jen pár lidí zná dlouhohrající vyhledávač Seeqpod (to mi poradil Kačák!), na kterej bych vás závěrem tohoto moudrého příspěvku chtěla upozornit.
Příspěvky
