Desky, které mě letos bavily

Po epickém rodinném obědě si vyhrazuju asi tak dvě hodiny na vytrávení, tak jsem se uchýlila do blogískosféry. Nastal čas hudebních žebříčků a ani já nesmim zůstat pozadu. Dvanáct výborných nahrávek, ke každý přikladám největší pecku na youtubech. Trochu se sice nabízí zkratka UTFG, ale to by nebylo hezký, když máme ty svátky radosti, žejo.

atlas sound - logos
viz

bibio - ambivalence avenue
viz

bill callahan - sometimes i wish i were an eagle
viz

black heart procession - six
viz

doves - kingdom of rust
viz

girls - album
viz

mount kimbie -maybes
viz (na last.fm k dispozici jako full tracks)

neon indian - psychic chasms
viz

pains of being pure at heart - s/t
viz

rameses III - i could not love you more
viz

wild beasts - two dancers
viz

why? - eskimo snow
viz

sešlo se to myslim docela rozmanitě. Doufám, že máte štastný Vánoce.

Já jsem tě vždycky viděl jako takovou sušší intelektuálku,

říká mi tuhle kamarád, co mě myslim docela dobře zná. Navíc to bylo ve starosvětský kavárně a vedle u stolu seděly postarší dámy a vedly takový ty spiklenecký hovory. V tu chvíli jsem se tomu teda srdečně zasmála, ale vlastně mě to pobuřuje, když na to teď myslim.

Tak jsem si na nejbližší dny naplánovala:
- jít do kina na Twilight: New moon a k tomu si koupit ten největší popkorn
- opít se hodně přes míru, skákat po střechách a padat do příkopů
- koupit si minisukni a hodně fialovejch plastovejch nárámků
- přečíst knihu Proč muži neumějí naslouchat a Proč ženy neumí číst v mapách
- nahrát si do mobilu nějaký arenbíčko a obtěžovat s tim lidi v tramvaji
- zapsat se do kursu vášnivé salsy

už včera jsem to myslim vzala dobrým směrem, když jsem vysedávála v Pilotbaru dýl než je zdrávo a ještě chvilku po okamžiku, kdy už rozhovory přestávaj dávat smysl. Za barem byl opět Týpek, kterej by klidně mohl figurovat v sérii YO dawg, konverzace byla velmi odlehčená a podával se nějakej asi stoletej rum. Tak doufám, že mi vymazal z hlavy pár cizích slov. Třeba frapantní.

Jinak koncert se povedl! Účast byla hojná, Jonáš byl za hvězdu, lidi tam neskutečně tančili a většina zúčastněných byla myslim spokojená. Na nějaký makrorecenze přijde čas asi jindy, až se mi zas myšlení vrátí do normálu.

A můj kamarád Ben, toho večera obzvlášť dobře naladěn, mi vymyslel nejhezčí dárek k Mikuláši, (aniž by nejspíš o mikulášský tradici něco věděl) - Mixtape!!! Ve formě adventního kalendáře - Každej den mi pošle jednu písničku, hlavně australský kapely. Jsem nadšená.