Nejlepší koláč světa

Kokosový sen s tvarohem, pekařství Rembrandt Donuts, 25 Kč

Únor je měsícem pyžamových večírků

Mám krásné kamarády.

These days

Ve čtvrtek
jsem se teda vydala do Rubínu, poslední metry v patách rozjívenejm dospělákům. V baru byla pěkná výstava. Role předkapely se ujal Dné, doprovázený Kiteracerem (kterej doufám brzy někde vystoupí s vlastní tvorbou). Bylo to moc pěkný, dělá takový naivní a na první dojem jednoduše působící písničky, ale když se pořádně zaposloucháte, tak objevíte jemnou, ale propracovanou strukturu. Působili sympaticky až roztomile, ruce se jim trochu chvěly trémou. Každopádně, lidi opovrhující předkapelama nechť litujou.

Lichens. Vypadal skromně a vlídně, jak si tam rozkádal svoje meditativní dečky. Vyskytly se jakési technické problémy, které se po chvílích posunků a měnění mikrofonů odstranily. Elektrická kytara, krabičky s efektama, e-bow a pronikavej hlas, se kterým navíc umí nevšední věci. Jakoby byl se svýma nástorojema propojenej v jedinej obvod, nebo spíš organismus, jako lišejník prorostlej se stromem. Asi to umělecký jméno nemá nadarmo no. A taky měl skvělý vlasy. Lidi vůkol vypadali pohlceně, mně se sice nepodařilo do toho zcela ponořit, ale určitě to byl fascinující zážitek.

V pátek
se stavuju za klukama ve ztrátách. Baronovi povyrostly vlasy a má je teď trochu načepýřený. Jonynkova kapela tam hrála na večírku, bylo to rozpačitý. Asi jak když si Richard K. stěžuje že ti fouňové jen žerou svý rostbífový chlebíčky a nevnímaj hloubku jeho textů. I Když! Richard jistě na večírkách nehraje. Tak doufám Jonáši, žes nebyl moc nasranej, bohužel sem musela odejít zrovna v půlce nový písničky, ale to, co sem slyšela se mi líbílo!!.)
Šla jsem totiž do Aera, na Valčík s Bašírem. Zvláštní animace, dokument prolínající se s autobiografickým příběhem, kterej nás tak trochu bere za ruku a tahá do těch míst o kterejch nám něco málo říká Lucie Borhyová v minutovejch spotech. Proložený spostou pop-kulturních a trochou literárních odkazů. Hudba od Maxe Richtera, kterou mám spojenou se spoustou okamžiků, ale asi ještě nikdy mě z ní nemrazilo jako včera. Po vyjití z kinosálu nikdo z nás nemluví, ale postupně se to poddává a sklouzáváme k obvyklejm tématům, i když to v nás pořad zůstává. Cestou domů nasazuju sluchátka, který mi umožněj blaženě ignorovat veškerý dění v noční tramvaji.

Na rozloučenou posílám tematickou písničku od Nico

a další pohlednici ode mě z pokojíčku:

Heartbeats

Moje srdeční křivky. Krásný, že?

Důchodci v čekárně opět nezklamali.

Koncert Ufajr vs. Vložte Kočku byl výbornej. VK jsou veselí chlapci a jejich excentrickej rap a se hudebně pohybuje někde mezi Pražským výběrem, Psychic TV a fanatickým kazatelem. No a Ufajr jsou Ufajr, navíc jim to teďka dost šlape. Dobře se doplňovali, i když byste to možná z poslechu jejich tvorby neřekli.) a uplně nejlepší byly pasáže kdy hráli společně! Ufajr už navíc začnínaj bejt fakt hvězdy, maj na pódiu ručníčky, vydělávaj na vstupným uctýhodné částky a mezi písničkama se PŘEVLÍKAJ.

Jinak, Michala stále ješte neopustila záliba v opíjení nevinných dívek, večírku se zúčastnila mimo jiné slečna s taškou plnou kindervajíček, který se samozřejmě uchytily a tak všichni skládali postavičky a ti na který vyšla puzzle skládačka nadávali, jak je to blbý... všehcno při starým prostě

No a dnes večer Lichens, proslýchá se, že to bude meditativní zážitek(!)

Last.fmkový hrátky

Udělejte si vlastní