jsem se teda vydala do Rubínu, poslední metry v patách rozjívenejm dospělákům. V baru byla pěkná výstava. Role předkapely se ujal Dné, doprovázený Kiteracerem (kterej doufám brzy někde vystoupí s vlastní tvorbou). Bylo to moc pěkný, dělá takový naivní a na první dojem jednoduše působící písničky, ale když se pořádně zaposloucháte, tak objevíte jemnou, ale propracovanou strukturu. Působili sympaticky až roztomile, ruce se jim trochu chvěly trémou. Každopádně, lidi opovrhující předkapelama nechť litujou.
Lichens. Vypadal skromně a vlídně, jak si tam rozkádal svoje meditativní dečky. Vyskytly se jakési technické problémy, které se po chvílích posunků a měnění mikrofonů odstranily. Elektrická kytara, krabičky s efektama, e-bow a pronikavej hlas, se kterým navíc umí nevšední věci. Jakoby byl se svýma nástorojema propojenej v jedinej obvod, nebo spíš organismus, jako lišejník prorostlej se stromem. Asi to umělecký jméno nemá nadarmo no. A taky měl skvělý vlasy. Lidi vůkol vypadali pohlceně, mně se sice nepodařilo do toho zcela ponořit, ale určitě to byl fascinující zážitek.
V pátek
se stavuju za klukama ve ztrátách. Baronovi povyrostly vlasy a má je teď trochu načepýřený. Jonynkova kapela tam hrála na večírku, bylo to rozpačitý. Asi jak když si Richard K. stěžuje že ti fouňové jen žerou svý rostbífový chlebíčky a nevnímaj hloubku jeho textů. I Když! Richard jistě na večírkách nehraje. Tak doufám Jonáši, žes nebyl moc nasranej, bohužel sem musela odejít zrovna v půlce nový písničky, ale to, co sem slyšela se mi líbílo!!.)
Šla jsem totiž do Aera, na Valčík s Bašírem. Zvláštní animace, dokument prolínající se s autobiografickým příběhem, kterej nás tak trochu bere za ruku a tahá do těch míst o kterejch nám něco málo říká Lucie Borhyová v minutovejch spotech. Proložený spostou pop-kulturních a trochou literárních odkazů. Hudba od Maxe Richtera, kterou mám spojenou se spoustou okamžiků, ale asi ještě nikdy mě z ní nemrazilo jako včera. Po vyjití z kinosálu nikdo z nás nemluví, ale postupně se to poddává a sklouzáváme k obvyklejm tématům, i když to v nás pořad zůstává. Cestou domů nasazuju sluchátka, který mi umožněj blaženě ignorovat veškerý dění v noční tramvaji.
Na rozloučenou posílám tematickou písničku od Nico
a další pohlednici ode mě z pokojíčku:
Příspěvky
8 komentářů:
zdár! :)
na ten bašír si sakra musim zajít co nejdřív! a ten lichens by se mi líbil? je to jako dobrý?
a díky za reportíček ke koncertíčku, bylo to takový neformální no :). a nebyl sem naštvanej, telefonoval sem pak s ríšou a řikal, že to je normální, že když ještě nebyl slavnej, tak takhle musel chudák hrát pořád :)
a máš krásnej pokojíček! :)
na Basira fakt jdi .) Lichens nevim jestli by se ti uplne libil, ale bylo to hodne podobny jako v tom videu co je v minulym prispevku.)
dale cooper forever!:)
na ty fotce ti to fakt slusi! zvlastniho agenta mam primo nad posteli!.)
paani, uz se o mne pise i na blogiscich inzinyru!! ruce se nam chvely hrozne moc a chyby tam taky byly, dojima nas tedy, jake odezvy se nam pres to vsechno dostalo. dik i Tobe!
pokud jde o mou vlastni tvorbu, byl by to v soucasny dobe koncert asi tak na 5 minut, musim s tim neco delat, samy se ty songy zejo nenapisou...
ad lichens vesela prihoda z nataceni - prvni, co potreboval vedet, kdyz prisel do rubinu, bylo na kterou stranu je vychod (jakoze east), aby si podle toho mohl rozestavet ty koberecky.. skoro jsem se stydel, ze mu tam pricmrndavame s takovou svetskou hudbou:)
Ahoj Kryštofe! Skládej! .) a dik za veselou prihodu, ty ja rada.
tyvole ten dné je naprosto super.
tento patek hraje na free-cool-art akci na tema Penetrace v prostoru 2.patro
ja tam mozna jdu a bude tam Zuza, co ty na to? .)
Okomentovat