pátek 28. listopadu 2008

Sou chvíle, kdy lituju, že nemám foťák.

Jako třeba ve středu Na Slamníku, když jsem spatřila na ručně malovanej obraz skupiny KISS. Ani nevim, jak bych ho plnohodnotně popsala, to je potřeba vidět. To místo se vůbec vyznačuje dost speciální estetikou. Půdorysem vypadá jak nějaká formanská usedlost z 18. století, prý je to jedna z nejstarších hospod v Praze a dřív bývala zájezdním hostincem. Uvnitř na oknech visí těžký závěsy co připomínaj gobelíny, zvuková aparatura snad pamatuje první koncert Visacího zámku, zdi nasáklý kouřem až maj šedivo-načernalou barvu a na baru trůní těžítko s umělýma květinama uvnitř. Byla to teda moje už druhá návštěva, ale ta první se odehrála v hluboký minulosti, kdy sem měla vlasy do půlky zad, batikovaný trička a fotku Morrisona v peněžence, takže ta už vlastně neplatí a hlavně mi takový dekorativní klenoty tenkrát vůbec neutkvěly v paměti.

Šla jsem tam kvůli koncertům kapel svých kamarádu a to death crust teenage ležérně nasraného folkového dua Kopec šišek, klezmerový Kozy na útesu (na to že sou to vesměs křesťani zvládaj hrát židovskou hudbu dobře, řekla bych) a regé kluků Simit tadinda susamli. Obecenstvo se sešlo různorodý, ve věkovým rozmezí odhadem 4 – 55 let a téměř všichni vypadali, že se dobře baví, já většinou taky, spoustu lidí jsem potkala po celkem dlouhý době.

3 komentáře:

cathack řekl(a)...

ten KISSáckej plakát je samozřejmě klasika a jenom kvůli němu jsme se na Slamník vraceli s Ufajr hrát.

mají tam takového pana zvukaře, kterej nám posledně vynadal, že kdo to má zvučit, když hrajeme chvíli potichu a chvíli nahlas!

standby řekl(a)...

nahoda, zrovna TED se promenaduje morrison na dvojce,vystrkuje tu svoju prdylku do publika,jak on to rad. po trech predlouhych pisnickach sem telku vypl,uz su taky nekde jinde...a to sem nikdy nemel vlasy dlouhy ani po usi

inzenyrka řekl(a)...

cthk: tomu rikate bigbit??

sténbáj: tobe totiž rostou do výšky! .)