Dvaadvacátej listopad

se vyvedl. Začalo to už v čase oběda, kterej představovala ryba s poměrně epickou kokosovou omáčkou. Cesta žlutým standard, i přes poměrně vysokou úrověň debility promítaného filmu zůstala učebnice téměř nedotčena. V Brně moc hezky sněžilo a dostalo se mi cti přespat v Zůzině holčičkovském pokojíčku. Na pohovce s měkkou a hebkou žlutou dečkou!

Ale na Flédě už chystaj instrumenty rozliční muzikanti sezvaní na slovutný festival New New!

Nejvíc se mi líbíli Von spar (kluci říkali, že je to krautrock, ale koho ještě zajímaj žánrový vymezení, když si to může sám poslechnout na myspace, žejo. navíc mi to slovo víc než cokoli jinýho evokuje sauerkraut). Začínali spíš poklidně, kytara zastíněna spoustou eletkronickejch efektů, syntetický klávesky, chvílema to znělo úplně kosmicky, trochu mi to připomínalo Kraftwerk, nebo spíš jejich různý sedmdesátkový následníky. Postupně převažovaly rytmicky nabitější pasáže gradující až k slušně techno bicím (který Pírka strhly k svůdným tanečkům a to prý byl oproti pátku ještě slabej čajíček). Plus podařená projekce. Machinefabriek předvedl pěknej set, celkem přesně naplnil moje očekávání. Vystačil si s kytarou a pedálovejma efektama, ale vytvářel zvukové krajiny tak malebné, že by se o něj imaginární režiséři porvali. Tak jak to umí jen on .) Navíc měl pěkněj límeček. Pak ještě stojí za zmínku Carpets curtains, pracující s roztodivnejma přístrojema, který neumím pojmenovat (snad jenom smyčec .)). Pozdějc večer se pak rozjela malá stage, kde sem příliš nepobyla, ale nejpamátnější pro mě byl vytříbenej taneční styl neznámeho chlapce v modré košili (hrál mu k tomu tuším Barbra_idijot, dost slušně). Všechno samozřejmě prokládáno vypitými sklenkami a lehkou ale vřelou konverzací s brněnskými kamarády, jsou to krásní lidé.

Nad ránem se spořádaní lidi vytrácej do domovů, ale Baron nás neoblomně vede do modrýho (nejdřív se mi nechtělo, ale navštívit Brno a nejít do modrýho? to by bylo přinejmenším nepatřičný). V modrým bylo nezvykle veselo, opanovala to tam banda legračních tančících a ječíčích píčusků (mám teda strach že když sem opilá tak si s nima občas nezadám, ale doufám, že aspoň ta pomyslná špetka důstojnosti by nás mohla oddělit.) )

Spánek jsem měla poněkud trhanej, ale ani mě to nemrzelo, za oknem byl krásnej den. Nebe jak vymalovaný, lidi chodili do kostela, na kopec s dětma a sáňkama, nakoupit nedělní dezerty do Pramene Brněnka... idylka. Ve študákovi mě dostihla mírná kocovina (je mnoho lepších piv než to flédský) ale všechno sem zaspala. V Praze bylo pošmourno a šedo, ale přece jen docela blaze.