Sobota začala zvesela. Naše divoká sousedka si zřejmě přivedla do svého stanu nového milého. A my měli možnost vyslechnout jejich ranní konverzaci.
Ona: Nóóo a co ty teda vlastně děláš?
On: Jsem chemik.
Ona: No a co jako konkrétně?
On: Já nevim, jestli by ti to něco řeklo, prostě chemie..
Ona: Ale tak mi to řekni
On: Štěpim acetohydráty polykarbonukleový kyseliny enzymu...
Ona: Aha.
Takhle napsaný asi nepůsobí tak vtipně, tak ale přestavte si tu situaci dvou cizích lidí co se vedle sebe probuděj po tahu a vedou takový řeči.
Dopoledne jsme trávili na provinčním koupališti all inclusive - Žlutá skluzavka, hordy dětí, obtlousté paničky lesknoucí se olejem na opalovaní, hamburgry za 30 a nějaká lokální soutěž v beach volejbale - hlavní cena kávovar, vedlejší cena megalahváč. No krása.
Na Dné (click for myspace) jsem se těšila, protože jsou dobrý a jejich (jeho?) hudba mi zlepší náladu snad pokaždý. Ale nebylo to úplně ono, kluci do toho asi nedali úplně celý srdíčka nebo co, navíc ty problémy s hlavní strunou, nelidský vedro a žádný ledový kakao v dohledu. Poprvé jsem slyšela zpívaný pasáže některejch songů a ráda bych je slyšela znovu. Pak byl chlápek co si říká Disasteradio (click for myspace), kterej hraje na různý oldschool elektro mašinky. Já jsem si teda zrovna musela zajít na kávu, tak jsem stihla jen konec, bylo to zábavný a vyzyvající k tanci, škoda, že si ho neschovali na některou večerní afterparty. V pět odpoledne by mě to asi dlouho nebavilo, ale na indiediskotéce to mohla být dobrá jízda. Po něm přišel na řadu Karl Blau (click for myspace), tak trochu zženštilě vymóděnej písničkář. Bylo to fajn, ale nijak víc mě to neoslovilo. Následovali Lucky Dragons, kteří si rozložili nádobíčko uprostřed nádvoří a jali se vytvářet svoje hudbičky, zněly tam nějaký samply, modifikovanej vokál, nějaký ruchy... no nejdřív jsem kvůli lidem který umělce obestoupili vůbec neviděla co dělaj tak mě ta hudba samotná dost nudila. Po zařazení mezi příhlížející jsem měla možnost vidět, jak jsou Lucky Dragons (ilustrační foto) obestoupení nebo spíš obsezení divákama, který se pomocí nějakejch zvláštních kabelů a oblázků a buhvíčeho zapojovali do hudební tvorby a snad se i drželi za ruce (vytvářeli silový pole nebo co, já sem ve fyzice trapně slabá). No, LD asi nepřišli s ničím po hudební stránce novým ale bylo docela zajímavý to sledovat, i když zapojit se mi nechtělo, bylo to takový až příliš hipísácký. Albín Dan se pozdějc vyjádřil ve smyslu že to byl přímo transcendentální zážitek, ale tak myslim, že byl trochu zhulenej. No a pak už měl nastat vrchol večera a pro mě i celýho festivalu.
Takhle napsaný asi nepůsobí tak vtipně, tak ale přestavte si tu situaci dvou cizích lidí co se vedle sebe probuděj po tahu a vedou takový řeči.
Dopoledne jsme trávili na provinčním koupališti all inclusive - Žlutá skluzavka, hordy dětí, obtlousté paničky lesknoucí se olejem na opalovaní, hamburgry za 30 a nějaká lokální soutěž v beach volejbale - hlavní cena kávovar, vedlejší cena megalahváč. No krása.
Na Dné (click for myspace) jsem se těšila, protože jsou dobrý a jejich (jeho?) hudba mi zlepší náladu snad pokaždý. Ale nebylo to úplně ono, kluci do toho asi nedali úplně celý srdíčka nebo co, navíc ty problémy s hlavní strunou, nelidský vedro a žádný ledový kakao v dohledu. Poprvé jsem slyšela zpívaný pasáže některejch songů a ráda bych je slyšela znovu. Pak byl chlápek co si říká Disasteradio (click for myspace), kterej hraje na různý oldschool elektro mašinky. Já jsem si teda zrovna musela zajít na kávu, tak jsem stihla jen konec, bylo to zábavný a vyzyvající k tanci, škoda, že si ho neschovali na některou večerní afterparty. V pět odpoledne by mě to asi dlouho nebavilo, ale na indiediskotéce to mohla být dobrá jízda. Po něm přišel na řadu Karl Blau (click for myspace), tak trochu zženštilě vymóděnej písničkář. Bylo to fajn, ale nijak víc mě to neoslovilo. Následovali Lucky Dragons, kteří si rozložili nádobíčko uprostřed nádvoří a jali se vytvářet svoje hudbičky, zněly tam nějaký samply, modifikovanej vokál, nějaký ruchy... no nejdřív jsem kvůli lidem který umělce obestoupili vůbec neviděla co dělaj tak mě ta hudba samotná dost nudila. Po zařazení mezi příhlížející jsem měla možnost vidět, jak jsou Lucky Dragons (ilustrační foto) obestoupení nebo spíš obsezení divákama, který se pomocí nějakejch zvláštních kabelů a oblázků a buhvíčeho zapojovali do hudební tvorby a snad se i drželi za ruce (vytvářeli silový pole nebo co, já sem ve fyzice trapně slabá). No, LD asi nepřišli s ničím po hudební stránce novým ale bylo docela zajímavý to sledovat, i když zapojit se mi nechtělo, bylo to takový až příliš hipísácký. Albín Dan se pozdějc vyjádřil ve smyslu že to byl přímo transcendentální zážitek, ale tak myslim, že byl trochu zhulenej. No a pak už měl nastat vrchol večera a pro mě i celýho festivalu.
Foto © Dlouhan (vůbec má z Creepy Teepee hezký fotky, tak se podívejte na galerii na webu radia Wave)
Bill Callahan! (click for lo-fi video) Přijel s bohatým doprovodem (houslistka! violoncellista!). Převažovaly spíš klidnější folkový věci s textama ve kterejch má každý slovo svý přesný místo, došlo i na dynamičtější "rockovější" (ach tyhle žánry, ale jak to mám jinak napsat). Byla jsem nadšená, svým neokázalým projevem a obrovským charismatem mě dostal od první minuty.
V klubu Česká hráli Mahjongg (click for myspace), ale jelikož sál, ve kterým se koncert odehrával byl co se vzduchu týče plnohodnotně srovnatelnej s opičím pavilonem na vrcholu léta, vydržela jsem tam asi tak 20 vteřin. Škoda, znělo to docela našláple. Pojďme se do příštího ročníku složit klubu Česká na klimatizaci!!! Nemyslím si, že mám nějaký zvýšený nároky na kvalitu vzduchu, ale to se fakt nedalo. A když se někdo opovážil otevřít okno, tak byl sekuriťák skutečně velmi vulgární. Albín Dan neříkal nic, protože spal.
Plánovala jsem si na neděli snídani s Billem, ale nevyšlo to, škoda. Námětů k hovoru jsem měla dostatek. K nedělní poobědové kávě pak zahráli C (oni snad nemaj myspace). Jako kluci jsou dobří, bavilo mě to, ale tak asi 20 minut. Post-rock je asi už fakt mrtvej. Říkal to i Kačák, tak to bude pravda. Nebo možná jsem byla trochu mrtvá já, přece jen to byl poslední den festivalu. Pak nastoupili Handsome Furs (click for myspace), cool manželé co maj kapelu. Viděla jsem je nedávno a bylo to dobrý, ale zas vrchol zábavy si představuju přece jen jinak, tudíž jsem příliš netoužila je po pár měsících vidět znovu. tak jsem spíš tak poslouchala zpovzdálí. Ale manžel-kytarista Dannyboy písně prokládal vtipnýma průpovídkama a byli takový veskrze ležérní, takže jsem byla spokojená. Takový manželství bych taky chtěla, nebo aspoň takový jak to zpod pódia vypadá.
Celkově jsem velmi spokojená a vděčná a příští rok mě tam uvidíte zas. Jen by to možná chtělo trochu víc vychytat afterparty, respektive trochu zapracovat na klubu Česká. A taky to teepee by tam mohli někde postavit, obzvlášť jestli zas přijedou Lucky Dragons, mohli by si v něm zahrát a byli by ještě víc magický a éterický. Chápete.
Příspěvky
1 komentář:
Jestes zapomela na piknik a setkani s Vaskem na nadrazi Vrsovice. Jo a cestu s opilejma fanouskama bohemians a nervoznima sesivanejma v jedne tramvaji smer Eden.
Okomentovat